Před 152 lety, 5. července 1847, se v západočeské Plánici narodil průkopník české elektrotechniky František Křižík. Mnoho českých měst mu vděčí za počátky svého veřejného osvětlení. Vzpomeňme například alespoň jihočeská města Jindřichův Hradec a Písek. Významně se František Křižík zapsal do historie našeho hlavního města. Byl nerozlučně spojen jak s počátky elektrické trakce v dopravě, tak s počátky elektrifikace Prahy. V červnu 1881 se jeho zásluhou rozzářila poprvé elektrickým světlem pražská Hybernská ulice. O rok později jeho dynama, poháněná plynovými motory, zajišťovala proud obloukovým lampám pro osvětlení prvních soukromých domů. Dne 20. února 1883 se rozzářilo Křižíkovými obloukovkami (zatím jen na 14 dní) Staroměstské náměstí. V roce 1885 instalovala Křižíkova firma osvětlení některých místností Staroměstské radnice a podílela se na elektrickém osvětlení některých dalších veřejných budov. Významná událost se odehrála 1. prosince 1889, kdy František Křižík zahájil provoz první veřejné elektrárny v českých zemích na Žižkově, který byl tehdy samostatným městem. V roce 1895 zřídil Křižík městskou elektrárnu také pro předměstí Karlín. Na pole městské hromadné dopravy v Praze František Křižík vstoupil v roce 1890, kdy zahájil přípravné práce k výstavbě první české elektrické dráhy z Letné do Královské obory. Zahájila provoz 18. července 1891. První trať elektrické tramvaje vedla Oveneckou ulicí a měřila necelých 800 metrů. Jejím účelem byla v prvé řadě propagace využití elektřiny v dopravě a svůj úkol jednoznačně splnila. V roce 1892 se na Křižíka obrátili zástupci Libně, aby zajistil prostřednictvím elektrické dráhy spojení jejich obce s Prahou. V té době existovala už také v Praze komise pro elektrické dráhy, bezesporu také pod vli-vem letenské tramvaje. Ta oslovila i Fran-tiška Křižíka, který pro ni vypracoval projekt novoměstských elektrických drah. Zatímco přístup Prahy ke zřízení vlastních elektric-kých drah byl v té době ještě poměrně liknavý, a proto nebyl ani Křižíkův, ani žádný jiný projekt zatím akceptován, v Karlíně a Libni byla situace jiná. Dne 19. března 1896 zahájil činnost druhý Křižíkův soukromý dopravní podnik "Elektrická drá-ha Praha - Libeň - Vysočany". Také vinohradská městská rada byla netrpělivá, a když Praha nepodnikala uspo- kojivé kroky, vstoupila už v roce 1894 do samostatného jednání s Křižíkem o výstavbě vlastní elektrické tramvaje - okružní dráhy Praha - Žižkov - Vinohrady. V té době ovšem už i pražští radní zaujímali realističtější postoj, rozhodli se vhodně využít Křižíkovy připravenosti a jako první obecní stavbu dokončit žižkovskou část původně zamýšleného okruhu. Křižík stavbu pro hlavní město Prahu realizoval téměř "na klíč" a zabezpečil veškeré stavební práce, včetně nákupu potřebných vozidel. V roce 1899 uskutečnil Křižík významné pokusy s akumulátorovým tramvajovým vozem. Ke zkušebním jízdám využil železniční tratě v úseku Nusle-Zbraslav-Měchenice. V zimním období 1902-1903 František Křižík uskutečnil elektrifikaci pozemní lanové dráhy na Letné. Technické řešení bylo v Evropě unikátní. Vozy lanovky byly vybaveny motory, na trati bylo instalováno trolejové vedení. Při jízdě byl motoricky poháněn zpravidla jen vůz jedoucí nahoru, zatímco druhý sloužil jako protiváha. Fakticky se spíš jednalo o ozubnicovou dráhu, než o klasickou lanovku. Dráha jezdila celkem spolehlivě až do první světové války. Zajímavou kapitolou pro Křižíka i pražské tramvaje se stala elektrifikace posledního úseku koňky přes Karlův most v roce 1905. Protože zde nepřipadalo v úvahu budovat obvyklé vrchní trolejové vedení, obsahovala trať přes Karlův most spodní přívod proudu - jediný v pravidelném provozu v celé síti pražských tramvají i v českých zemích. Křižík tu použil svůj zdokonalený patent, který vyzkoušel poprvé už v roce 1896 na své trati ve Stromovce. Celé zařízení se však ukázalo s odstupem času jako značně poruchové a už v roce 1908 tramvajový provoz na Karlově mostě skončil. V roce 1907 odkoupily Elektrické podniky Křižíkovu dráhu Praha-Libeň-Vysočany a dovršily tak monopol v provozování tramvajové dopravy na území Prahy. Předměstské elektrárny na Žižkově a v Karlíně převzaly do své správy až v roce 1922. Když v roce 1917 Křižíkův Elektrotechnický závod v Karlíně oslavoval 30. výročí své existence, uvádělo se v pamětním listě, vydaném k této příležitosti, že firma vyrobila elektrická zařízení pro 122 městských elektráren a obecních instalací, 13 elektrických drah, 15 nádraží, 16 výstav, 156 různých ústavů a veřejných budov, 40 velkostatků a zámků. Křižíkův přínos pro městskou hromadnou dopravu na území hlavního města Prahy je mimořádný a je šťastnou shodou okolností, že 100. výročí pražského městského dopravního podniku připadá na stejný rok jako 150. výročí Křižíkova naro-zení.