Eurotunel patří bezesporu k nejvýznamnější dopravní stavbě v Evropě nejen v posledním desetiletí, ale možná i v celé historii dopravních staveb. Představuje silnou konkurenci jak tradiční dopravy trajektem, tak i dopravy letecké. První návrhy pradědečka Eurotunelu jsou historicky doloženy již z roku 1750. Od té doby návrhů na tuto dopravní stavbu bylo 26. Ten poslední byl úspěný. Tunel se stavěl v letech 1987 1994. Na stavbě tunelu se podílelo mnoho evropských firem, bank a dalí tisíce stavařů a dělníků. Tunel byl pro veřejnost otevřen 14. listopadu 1994, ale oficiální otevření tunelu proběhlo 6. května 1994 za přítomnosti anglické královny Alžběty II. a francouzského prezidenta.
Tunel na pobřeží spojuje francouzské Coquelles a anglický Folkestone. Délka tunelu je 50,5 km, z toho pod mořem je vedeno 37,9 km. Svou délkou ale nepatří tunel k tunelu nejdelímu, jak bychom si mohli myslet. Současný rekord v délce tunelu dr?í Japonsko se svým tunelem Seikan. Délka tohoto tunelu, který byl dokončen roku 1988 je dlouhý 53,85 km. Z následujících čísel tedy vidíme, že k tomu, aby byl Eurotunel nejdelší na světě, by musel měřit jetě o 3 kilometry a 350 metrů více. Eurotunel je veden 45 kilometrů pod mořským dnem a je komplex dvou na sobě nezávislých jednokolejných tunelů,  mezi kterými je jetě veden tunel servisní. Obslu?ný nebo-li tunel je v pravidelných 375 metrových intervalech sériově spojen s oběma hlavními tunely. Dopravu tunelem zaji?ují jednak kyvadlové vlaky, které přepravují osobní a nákladní automobily mezi terminály na britském a francouzském pobřeží, jednak vysokorychlostní jednotky Eurostar spojující Londýn s Paří?í a Bruselem, které mají na francouzském území k dispozici vysokorychlostní trať, v Británii pak pouze upravenou tra? stávající. Technickou stránku tunelu zajistila firma ABB, která zajistila nejen elektroinstalaci, ale i zabezpečovací techniku. Přece jen tunel  tak zcela bezpečný není, jak dokládá následující ukázka z Britských listů, vydaných dne 21. února 1996. V souladu s autorským zákonem jsem Vás povinen zde seznámit s tím, ?e autorem následující ukázky je pan redaktor Jan Čulík.

Požár v tunelu pod kanálem La Manche

Nemá cenu o tom tady referovat podrobněji, protože jste se určitě o tom již vichni dočetli v novinách anebo jste to viděli v televizi. Shrňme jen, že požár vznikl na nákladním automobilu, převáženém v noci nákladním vlakem. Nákladní automobil převážel zásilku polystyrénových výrobků. Tunel se naplnil kouřem a asi třicet osob v přední části vlaku muselo být po zastavení vlaku evakuováno do paralelního služebního tunelu a druhým hlavním tunelem s kolejemi (který vede opačným směrem odvezeni). Mnozí utrpěli otravu kouřem, ale brzo se vzpamatovali. Nikdo nebyl vážněji zraněn, tunel vak byl silně pokozen a normální provoz nebude obnoven zřejmě jetě dlouho. Věc vyvolala velkou diskusi ohledně bezpečnostních opatření. Proč byli zalarmováni hasiči na britské straně tunelu až hodinu po začátku požáru? Nějací zřízenci prý viděli, že nákladní vlak hoří, už před tím, než vjel do tunelu, ale nikoho o tom neinformovali. Velká kontroverze. Potíž také je, že nákladní vozy jsou na rozdíl od osobních automobilů převáženy na otevřených vagónech z jakéhosi pletiva s velkými oky. To prý mělo být bezpečné, nyní se to velmi kritizuje. (Osobní automobily jsou převáženy ve vzduchotěsně uzavřených kabinách.)